Hlavně zvolna!

V posledním příspěvku jsem vám zapomněla říct, že jsem taky šílený prokrastinátor. Tímto blogem jsem chtěla se svým odkládáním malinko zabojovat, ale vidíte to. Skončilo to jako nedokončený projekt.

Faktem zůstává, že těch projektů mám opravdu hodně. Momentálně bych měla psát bakalářku, a proto sedím tady a po více než roce píšu článek.

Moje knihomilství však nekončí! Ještě stále shraňuji nové a nové knihy, které pečlivě odkládám na svou poličku "četba po bakalářce". Občas, když moje vnitřní anarchie dosáhne kritického bodu, do ní sáhnu a já začnu číst něco nepovinného. Obyčejně pak knihu dočtu během jednoho odpoledne, maximálně dvou, protože je to najednou tak neuvěřitelně oddechové a plynulé. Většina dnes vydávaných knih má navíc opravdu široké okraje a velká písmena.

Poslední tři týdny čtu sérii Učně lovce duchů. Začala jsem číst na doporučení mé sestřenice, ale po druhém dílu už jsem si vytvořila k hlavním postavám citový vztah. Ach, ten lovec duchů... Proč já vždycky tíhnu k těm "učitelům"? To máte upíra Lartena Hroozleyho ze Ságy Darrena Shana, hraničáře Halta z Hraničářova učně a teď John Gregory.

Ale to jen tak na okraj. Především čtu povinnou četbu (jako opravdu) do americké literatury, protože mě na konci semestru čeká zkouška. A hned potom mne čeká maraton v podobě české povinné literatury po roce 1945. Jestli si najdu čas zrecenzovat povinnou literaturu na víc než 10 vět, pak se tu možná něco objeví. Ale určitě se vrátím. Chci dokonce točit vlogy! ^^

Takže zatím čtěte!

Tuks

Začátky

Ať už píšete esej, bakalářku, motivační dopis nebo třeba rovnou knihu, vždy je nejtěžší začít. Na střední nám vštěpovali, abychom prostě začli. Prý to pak kdykoliv později můžeme škrtnout a napsat znovu. Jenže když začínáte na blogu, je dobrý start opravdu důležitý. Během prvních příspěvků se snažíte nahrabat nějaké ty čtenáře, návštěvníky a nechcete si to pokazit.

Pokud by se tak ale stalo, zrovna pro mě by to zas takový problém nebyl. Tento blog totiž vznikl jako podklad pro mé studium literatury, protože toho přečtu kvanta. Něco musím, něco chci, ale na to, abych si vedla čtenářský deník jsem moc líná. Když to ale bude číst někdo další a nebudu to psát pouze pro sebe, dostává to všechno úplně nový význam. A tak jsem se rozhodla psát blog.

Ačkoliv mé příspěvky ponesou označení recenzí, nebude to recenze jako taková. V zásadě se pokusím vytáhnout to podstatné, abych tyto články mohla použít v budoucnu ke zkouškám. Pokud to pomůže i někomu dalšímu, budiž.

Blogování tedy může začít.

Ale první musím rozluštit, na co je tady to tlačítko.